(Re)thinking Europe: Evropa potřebuje obnovit sebevědomí

25. 10. 2017 Rubrika: Papež František
Zatímco se debatuje o potřebě ochrany národních hranic v Evropě a o nárocích na nezávislostech a volební výsledky se vezou na vlně populismu, tak papež František a biskupové Komise biskupských konferencí Evropského společenství (COMECE) pozvali zástupce světa politiky a církve, aby vstoupili do dialogu na konferenci „(Re)thinking Europe – křesťanský příspěvek k budoucnosti Evropského projektu“, která se koná od 27. do 29. října ve Vatikánu. Více o tématu v rozhovoru s generálním sekretářem COMECE Olivierem Poquillonem.

Foto: COMECE

Evropa hrála v minulosti pozitivní roli. Dnes stále představuje jednu z nejvýznamnějších světových ekonomik, ale veřejnost má dojem, že ztratila svoje směřování. Je nezbytné, aby Evropa obnovila svoje sebevědomí a stala se pozitivním faktorem rozvoje, prosperity a míru v celém světě,“ říká generální sekretář COMECE Olivier Poquillon.

Setkání vzešlo z iniciativy papeže Františka a biskupů COMECE v čele s kardinálem Reinhardem Marxem. „Toto setkání je především dialog. Nebylo zamýšleno jako kongres, kde budou jednotliví mluvčí prezentovat svoje příspěvky posluchačům. Bude to dialog mezi lidmi s rozdílnými zodpovědnostmi, kteří ale sdílí společný závazek pracovat pro společnou Evropu. Iniciativa papeže Františka proto směřuje k pozitivnímu a konstruktivnímu dialogu, který chce ukázat, že církev představuje proaktivní sílu v Evropě,“ zdůrazňuje Poquillon.

Evropa dnes čelí nejrůznějším tlakům, jeden z nich představuje otázka hranic a obrana evropské identity. Co dnes znamená žít ve společném evropském prostoru?

Otázka hranic a identit nám připomíná situaci, kdy Římské impérium začalo ztrácet svoji moc a začalo budovat pohraniční linie a všechno svoji energii vložilo do obrany periférie, což nakonec vedlo k vyprázdnění centra.  Dnešní EU čelí stejnému riziku, že ztratí svoje směřování, které představuje její mírová mise a vytváření obecného dobra. Chci říci, že dnes není na pořadu dne obrana Evropy, ale její propagace, ukázat, že naše víra, jednotlivé kultury, demokratické principy jsou dobré pro všechny a mohou být sdíleny. Jinými slovy, nejde o to, že máme bránit náš společný koláč kvůli strachu, že se bude zmenšovat, když ho naporcujeme na příliš mnoho dílků, ale jde o to se naučit, jak ho upečeme všichni společně. V průběhu své sedmdesátileté historie Evropa dokázala, že je schopná to zvládnout. Zakoušíme 70 let míru, dosáhli jsme bezprecedentní úrovně prosperity. Otázka dne zní: co zamýšlíme udělat nyní? Dosáhli jsme prosperity a míru, ale jaký je náš cíl?

Další horké téma představuje vzkříšení partikularismu. Co to signalizuje Evropě?

Ukazuje nám to, že čelíme dvou odlišným antropologickým modelům. První je personalistický, na křesťanství založený model, který považuje život za něco, co nevlastníme, ale jsme jeho strážci. Druhý model je individualistický vedoucí k izolaci a rozdělení. Tudíž se nejedná o střet mezi lidmi, ale o střet mezi dvěma odlišnými přístupy k životu. Opravdovou výzvou je pochopení toho, jak tento proces izolace a rozdělení lze překonat. Je to v podstatě problém duchovního rázu, ještě dávno předtím, než se z toho stalo politické nebo kulturní téma.

Papež pořádá evropské setkání v Římě v době, kdy Evropané přestali věřit v evropský projekt. Co byste chtěl říci této „Evropě“, která stále více ztrácí sebevědomí?

Poselství církve je vždy poselstvím naděje. Ať už v Evropě nebo kdekoliv jinde na světě. Např. v Evropě dochází k demografickému úbytku, což vyvolává široce rozšířené obavy, nicméně se toto téma dostatečně nedebatuje. Chceme udržet náš model růstu a rozvoje, aniž bychom se ptali sebe samotných: pro koho to vlastně děláme? Naší prioritou je, aby se obnova role lidské bytosti stvořené k obrazu Božímu stala ústředním tématem veřejné politiky. Tudíž to není otázka o tom, jak sníme o Evropě zítřka. Snění je samozřejmě důležité pro plánování a reflexi budoucnosti. Evropa tohle zvládá. Nicméně dnes potřebujeme porozumět tomu, co zamýšlíme společně udělat a začít od stavu, ve kterém se dnes nacházíme, zejména porozumět naším slabým a silným místům. Určitě to není krok zpět do minulosti ani lítost nad tím, co Evropa bývala dříve.

Jak lze obnovit důvěru evropských občanů?

Je jasné, že situace se zlepšuje, ale netýká se to všech. Starat se o ty nejzranitelnější, nejchudší mezi nejchudšími, je zásadní pro rozvoj evropského projektu. Myslím, že papež usiluje o to, abychom vstoupili do dialogu. Začít dialog ve světě, kde lidé mezi sebou komunikují, ale nevedou dialog. A někdy dialog vyžaduje vzdát se některých našich myšlenek, abychom mohli přispět k rozvoji společného blaha. Vyžaduje to aktivitu nás všech: biskupů, politických představitelů stejně jako evropských občanů. Abychom mohli říci, že Evropa je můj kontinent, moje kultura, moji lidé.

Jak může Evropa mluvit o míru, když se stále vedou války uvnitř i mimo její geografické hranice?

Charakteristickým rysem Evropy je její jednota v různosti. Rozdílné kultury, jazyky, historie. Historie Evropy je pošramocená válkami a války se stále vedou za jejími hranicemi a dokonce i v Evropě na Ukrajině. Ukázat solidaritu znamená najít společné řešení. Každý se musí v Evropě cítit jako doma, nikoliv jako cizinec, kterému se dělají ústupky, ale jako člen stejné rodiny. Členové rodiny se od sebe mohou lišit: máme různé zvyky a kultury, ale sdílíme ten samý úděl, jehož součástí je i křesťanství.

Jaká může být role církve podle vašeho názoru?

Role křesťanů žijících v Evropě je stejná jako role všech lidí v Evropě, jde o to být aktivním, entuziastickým a proaktivním občanem. Politika přináší dobré zprávy, pokud podporuje obecné blaho. Čas prohlašování velkých principů už skončil; nyní je čas je uvést v praxi.

(Zdroj: SIR - Servizio Informazione Religiosa)

Autor článku: Tomáš Tetiva